Menu
Total

Včelí jed

0 Comment


Včelí jed  (odborně označován jako apitoxin neboli apisin) patří do skupiny jedů živočišného původu produkovaného včelou medonosnou. Včela používá jed k sebeobraně proti predátorům, ochraně zásob a včelstva jako celku. Vlastní včelí jed je čirá a bezbarvá tekutina s hořkokyselou chutí s charakteristickou dráždivou aromatickou vůní, která dokáže přilákat další včely k místu prvního bodnutí a zaútočit tak na predátora větším množstvím žihadel a jedu. V momentě, kdy včela bodne, zůstává žihadlo v kůži včetně jedového váčku, který se z těla včely v tu chvíli vytrhne. To je zapříčiněno zpětnými háčky na žihadle. Sama včela po tomto ataku zpravidla umírá. Při aplikaci žihadla přes speciální mřížku včela neumírá.

Jed vzniká v těle samic včely medonosné jako sekret jedové žlázy, což je trubicovitá, 10 až 25 mm dlouhá vidlicovitě zakončená žláza, která začíná produkovat jed ihned, jak se včela vylíhne (Brožek, 1986; Titěra, 2006). Žláza ústí do jedového váčku, v kterém se jed shromažďuje. K maximálnímu naplnění váčku dochází u včelí dělnice ve věku 2 až 3 týdnů a množství tekutého jedu, které je ve váčku nashromážděno činí v průměru 0,26 mg (Titěra, 2006). Existuje několik faktorů, které ovlivňují množství a kvalitu včelího jedu. K nejvýznamnějším patří stáří včely (16. – 18. den života je dělnice fyziologicky nejzdatnější, stává se strážkyní a střeží česno, otvor do úlu, proti nepřátelům), bílkoviny v potravě (nedostatek bílkovin vede k malé produkci jedu a naopak) a druh včely (útočné bodavé včely versus mírné neútočné včely). Jako další faktory působí také klimatické podmínky a roční období (Brožek, 1986; Handl, 1991; Titěra, 2006).

Včelí jed obsahuje přibližně 88% vody, je to směs mnoha různých chemických a minerálních látek. Z toho pro farmacii nejméně 18 využitelných. Je rozpustný ve vodě a na vzduchu rychle krystalizuje do šedobělavých krystalek. Je nerozpustný v alkoholu, spolu s ním tvoří sraženinu, která ve vodě je rozpustná.

Chemické složení

Složení včelího jedu se může mírně lišit dle momentálních klimatických podmínek a druhu pastvy včel. Podle Přidala (2005) je to: „Směs různých chemických látek. Čerstvý jed obsahuje 88% vody a nejméně 18 farmakologicky účinných látek jako enzymy, peptidy a aminy. Kyselina mravenčí nebyla v jedu nikdy prokázána.“ 

Jednotlivé složky včelího jedu v sušině (Brožek, 1986; Přidal, 2005; Titěra 2006):

1) PROTEINY
● melitin (50%): tvořen 26 aminokyselinami, cytotoxický a hemolytický efekt;
● apamin (2%): tvořen 18 aminokyselinami (hlavní je cystin), neurotoxická složka jedu, která excituje buňky centrálního nervového systému a způsobuje nekrózy mozkové tkáně;
● MCD peptid (Mast Cell Degranulating Peptide): tvořen 22 aminokyselinami, uvolňuje z histiocytů histamin, což způsobuje dilataci cévních kapilár, kontrakci hladkého svalstva a otoky;
● secapin (1%), procamin (1%), adolapin (1%), inhibitor proteáz, terpiapin (1%), minimin, quinin (1%) a další peptidy.
2) ENZYMY
● fosfolipasa A2 (12%): toxický enzym s hemolytickým účinkem, katalyzuje tvorbu lyzolecitinů, které způsobují rozpad erytrocytů;
● fosfolipasa B: hemolytický enzym
● hyaluronidasa (2%): toxický enzym spolupůsobící při rozpadu tkání ;
● fosfolipázy: alergický efekt;
● kyselá fosfomonoesterasa (1%), lysofosfolipasa (1%), α – glukosidasa (0,6%).
3) AMINOKYSELINY
● τ – kyselina aminobutyrová (aminomáselná, 0,5%);
● α – aminokyseliny.
4) CUKRY
● glukóza a fruktóza (2%).
5) BIOAMINY
● histamin, dopamin, noradrenalin (společně 1%).
6) LIPIDY
● fosfolipidy podobající se lecitinu.
7) TĚKAVÉ LÁTKY
● isoamylacetát: předpokládá se, že ovlivňuje bolestivost včelího bodnutí.
8) MINERÁLNÍ LÁTKY
● měď, sodík, hořčík, vápník, fosfor, síra.
Z důvodu poměrně vysokého obsahu těchto chemických látek je včelí jed k lidem toxický a působí na ně především neurologicky tím, že v těle brání šíření nervových impulzů.

Apiterapeutický význam včelího jedu
K účinkům včelího jedu řadíme účinky baktericidní, hemolytické, hemorhagické, místně znecitlivující, protizánětlivé a účinky snižující krevní tlak (Handl, 1991). Mezi nejčastější formy aplikace včelího jedu patři: aplikace přirozeného žihadla, podkožní injekce - které aplikují někteří lékaři, inhalace, tablety, elektroforéza, ultrazvuk nebo masti. U nás to byla například mast Virapin, která v 1 g obsahovala 0,15 mg včelího jedu, avšak dnes se už nevyrábí (Šindelář, 1991; Chupíková, 1997; Titěra, 2006). Terapie včelím jedem spočívá ve vyprovokování a spuštění obranných a regeneračních vlastností organismu v místě aplikace včelího jedu. To znamená, že použitím včelího jedu donutíme organismus ke zvýšení vlastní obranyschopnosti a to především v místě aplikace. Zdravotní potíže, při kterých může být včelí jed indikován, jsou například revmatické onemocnění svalů, revmatické onemocnění kloubů, ischias, zánět kloubů, otoky při podvrtnutí kotníku bérce, zranění šlach, vysoký krevní tlak a choroby s ním spojené, krevní sraženiny, kornatění tepen, pokles hladiny cholesterolu v krvi, astma, bolesti v krku, záněty horních cest dýchacích, kožní onemocnění, špatně se hojící rány, epilepsie, psychické nemoci, záněty nervů, neuralgické bolesti, Gravesova ( Basedowova) choroba – choroba s
hyperfunkcí štítné žlázy, zánět oční duhovky, rohovky a spojivky, jed podporuje tvorbu chrupavčité tkáně. V současnosti se zkoumají možné účinky včelího jedu při léčbě AIDS (Šindelář, 1991; Krell, 1996; Richter, 1999; Přidal, 2005; Hajdušková, 2006).

Aplikace včelího jedu formou přirozeného žihadla je léčebný postup, který spočívá v aplikaci včelích žihadel po dobu několika týdnů s mimořádně velkou opatrností s ohledem na toxicitu včelího jedu a možné alergické projevy pacientů na včelí jed. Samotná aplikace žihadel se včelím jedem by měla probíhat v postupných fázích s přestávkou na regeneraci a odpočinek léčeného organizmu. Nejlépe přímým vpichováním žihadel do postižených míst ve stoupajících dávkách. Běžný postup spočívá v chycení včely za křídla a  přiložení zadečkem včely na postižené místo. Včela po chvilce bodne žihadlo do postiženého místa. Zabodnuté žihadlo se zadečkem a jedovým váčkem se od včely odtrhne a zadeček pulsním pohybem vpraví včelí jed z jedového váčku do podkoží. Necháváme pulsovat cca 30 – 60 vteřin, pak zadeček se žihadlem vyndáme. 

Jeden z osvědčených postupů aplikace včelího jedu může být například tento:
První den aplikace jednoho žihadla. Sledujeme reakci na aplikaci včelího jedu a druhý den za 24 hodin, za podmínky že se u pacienta neprojevují alergenní reakce na včelí jed, dále aplikujeme 2 žihadla, třetí den 3 žihadla, další dny přidáváme vždy 1 žihadlo a 10. den aplikujeme 10 žihadel. Žihadla by se měla aplikovat po 24 hodinách ve vzdálenosti 4-8 cm od sebe. Následují 3 – 4 dny bez aplikace žihadel s klidovým režimem pro regeneraci a zklidnění organizmu. Pokud potíže přetrvávají, pak dále pokračujeme další léčebnou kůrou. A to tak, že následují 2 týdny, kdy každý den aplikujeme 3 žihadla, poté učiní se 2 denní přestávku, po které zakončíme kúru užíváním 4 žihadel denně po 2 týdny. Vždy po každé aplikaci sledujeme možné alergické reakce na včelí jed. V případě alergických projevů v terapii včelím jedem nepokračujeme. Jedná se jednoduchou a účinně terapeutickou metodu, která je sice mírně bolestivá, ale velmi často s její aplikací nastává zlepšení i u těžších a starších potíží. Při rozhodnutí pro léčbu včelím jedem, zejména pokud jde o aplikaci žihadel, by se léčba měla uskutečnit pod dohledem lékaře (Šindelář, 1991; Richter, 1999). Pokud se léčíme včelím jedem, nepožíváme žádný alkohol. Žihadlo můžeme aplikovat v kombinaci a akupunkturou do jednotlivých bodů – apipunktura.

Kontraindikace včelího jedu

NEJRYCHLEJŠÍ POMOCÍ PO VČELÍM BODNUTÍ JE ALKOHOL, KTERÝ VČELÍ JED NEUTRALIZUJE.
Léčbu včelím jedem a užívání některých dalších včelích produktů nesmí používat alergici, pacienti s těžkou srdeční vadou, diabetici, pacienti s tuberkulózou plic, pohlavními nebo gynekologickými poruchami. Dalšími negativními faktory pro aplikaci včelího jedu jsou: nízký a velmi vysoký věk, vyčerpanost, velká psychická zátěž, stres, zvýšená tělesná teplota, těhotenství, onemocnění ledvin, onemocnění krve, onemocnění jater, onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, onemocnění slinivky břišní, infekční onemocnění, onemocnění CNS, skleróza.

Jitka Kasalová
členka ČAPIS

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Čeština‎EnglishFrançaisDeutschMagyarPolskiEspañol