Menu
Total

Nepálské putování nejen za včelami

0 Comment


V úterý 13. 2. 2018 odpoledne se na letišti v Praze sešla skupina dvaceti lidí,  kteří se vydali na expedici do Nepálu. V podvečer jsme odlétali s leteckou společností Turkish Airlines z letiště Václava Havla směr Istanbul, kde jsme přestoupili na letadlo do Káthmandú. Druhý den dopoledne jsme přistáli na letišti v Káthmandú, kde jsme si vyřídili vstupní víza, vyzvedli zavazadla a vydali se vstříc novým zážitkům a zkušenostem. Už jen opuštění letištní haly byl pro některé z nás, co byli poprvé v Asii, šok. Na ulici dle našeho pohledu vládl chaos – auta, motorky, psi, lidi – prostě všichni a jezdí se vlevo. Kupodivu ale na ulicích panuje velká tolerance a ohleduplnost a za celou dobu našeho pobytu jsme neviděli jedinou nehodu. Na parkovišti u letiště jsme měli sraz s taxikářem, který se o nás se svými kolegy po celou dobu pobytu staral. Odjeli jsme do budhistického kláštera Sangye Choeling – Buddha Dharma Center v části Kimdol, kde jsme byli ubytováni v Guest house. Povečeřeli jsme v místní restauraci a těšili se další dny.  Ráno nás čekala meditace a púdža (různorodé obřady spojené s recitací manter, různých textů, přinášením obětin atp.) v klášteře, potom jóga a po snídani jsme vyráželi za poznáním místních památek a života nepálčanů.

A co neušlo naší návštěvě?

  • Opičí hora zvaná Swayambhunath, která je pro buddhisty jednou z nejposvátnějších
  • roztáčeli jsme všudypřítomné modlitební mlýnky
  • buddhistická stúpa Boudhanath. Ta byla při zemětřesení v roce 2015 úplně zničena a nyní je nově zrekonstruovaná. Náměstíčko kolem je plné malých tibetských obchůdků, restaurací a klášterů.
  • Namo Buddha - je malá vesnice, ve které sídlí velmi starý klášter Thrangu Tashi Yangtse, který je jedním z nejdůležitějších buddhistických poutních míst v Nepálu, má patronát Dalajlámy a je jedním z nejsvatějších na světě. Je to místo, kde Buddha, v předchozím životě jako princ, obětoval své tělo hladové tygřici a jejím mláďatům, aby nezemřeli hlady. Na posvátném kopečku jsme vyvěsili modlitební praporky s přáním a poobědvali jsme na náměstíčku, kde žije jen pár rodin jednoho etnika, vyrábějí suvenýry a vaří jídla pro návštěvníky
  • Chrám Pashupatinath - je nejstarší hinduistický chrám v Káthmándú. Nachází se na břehu řeky Bagmati, přibližně 5 kilometrů severovýchodně od Káthmándú ve východní části údolí Káthmándú. Tento chrámový komplex byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1979. Hlavní chrámový komplex Pashupatinath zůstal nedotčený, ale některé z vnějších budov na seznamu světového dědictví byly poškozeny zemětřesením v Nepálu v dubnu 2015.
  • Zúčastnili jsme se oslav Tibetského Nového roku LOSAR, roku 2145 v klášteře
  • Setkali jsme se s malými mníšky i s Lámy a seznámili se se životem v klášteře

Šestý den pobytu jsme se vydali dvěma mikrobusy směr Pokhara do Back to Nature. Cesta je dlouhá 215 km a trvá i s přestávkami 8 hodin. Komplex Back to Nature se nachází na kopci severozápadně od jezera Phewa asi 30 minut jízdy autem z města Pokhara.  Čekal nás výšlap džunglí do kopce, místním to trvá asi 40 minut, pro nás to byla hodinka. Po výstupu a nabrání sil jsme se ubytovali, někteří ve stanech, někteří v pokojích v hlavní budově a já s dvěma kolegyněmi jsme si vybrali dům kousek stranou od hlavní budovy.  Byl to vlastně po našem apidomek. Ze zdi domu jsme viděli vylétávat včely, které hnízdí přímo ve zdi.  Kdo bydlí uvnitř, může poslouchat jejich bzukot, relaxovat a nechat na sebe působit včelí energii, ale stále je v bezpečí od včelích žihadel. Včelky vyletují ven otvorem ve fasádě domu, dovnitř by se neměly dostat, ale pro jistotu jsou v pokoji nad postelemi moskytiéry. Dvakrát ročně se od těchto včel vybírá med. Vyndávají se panenské plásty s medem a pylem. Plásty s larvičkami a zásobami medu se nechávají uvnitř a hnízdo se opět uzavře. Takových domků je v každé vesnici několik. Ve většině případů tvoří obživu v nepálských vesnicích produkty, které si vesničané sami vypěstují. Mezi ně patří brambory, rýže, luštěniny, obilniny, květák, brokolice. Chovají kozy, buvoly, slepice nebo včely. Plásty s medem se většinou nevytáčí v medometu, tak jak to děláme my v Evropě, ale vyříznou se a vymačkají rukama. Získá se směs medu, pylu, mateří kašičky i larviček. Záleží na rámečcích, které byly vyndané z úlu. Na návštěvě u domorodé ženy jsme dostali ochutnat vymačkaný med s pylem a pak nám paní domácí přinesla plástve s včelím masem – larvy a kukly. Na rozdíl od Evropy je v ostatních obydlených světadílech hmyz běžnou součástí jídelníčku, vyhledávanou pro jeho vysokou výživovou hodnotu a relativně snadné získávání. Včelí kolonie nejsou výjimkou. Místní obyvatelé při nalezení hnízda včel dokonce upřednostňují plásty se včelím plodem před medovými zásobami. V Japonsku a Číně jsou trubčí larvy prodávány v konzervách jako delikatesa. Při návštěvě vesnice Kalabang Gharedi jsme bydleli v rodinách vesničanů. Náš pan domácí měl malé hospodářství, pěstoval zeleninu a hořčici, která se pěstuje v Nepálu hlavně jako pastva pro včely a pro semeno na výrobu domácí hořčice. Měl u domu několik malých úlů a další měl ve vedlejší vesnici. Jeho povoláním bylo vybírání medu od divokých lesních včel. Plástve se vybírají z kmenů stromů, kde divoké včely sídlí. Vyřezávají se panenské plásty, z kterých se vymačkáním získá med s pylem a mateří kašičkou. Další možností je přiblížení celého kmene i se včelstvem blíž k domu sběrače a získání jak plástů s medem, tak i celého včelstva. Někteří vesničané mají u domů malé úly, ze kterých získávají med a další včelí produkty. Med vybírají dvakrát do roka a získávají ho opět ručním vymačkáváním. A jaká je historie včelařství v Nepálu? Védské záznamy říkají, že včely a med byly kulturně důležité a měly nutriční hodnotu od věků Véd (Védský věk). Med byl získáván z přírodních úlů nacházejících se ve stromech, na skalních stěnách atd. Od dávných dob byl využíván pro své homeopatické a ayurvédské vlastnosti i jako jeden z nejlepších doplňků výživy. Hodnota a význam včel a medu se v dnešní době zvýšila, protože se včelařství stalo podnikatelským přínosem a mnoho zemědělců se k včelařství připojilo. Byla zahájena industrializace včelařství a pod vedením krále Birendra Bir Bikrama Shaha Dev  vzniklo  centrum "The Godavari Bee Keeping Center“ – Centrum péče o včely v Godavari http://beekeepingnepal.com.np/index.php I díky podpoře nizozemské vlády se včelařský program mohl rychle rozvíjet. Úkolem programu je poskytovat praktické školení týkající se včelařství a výroby úlů, nástrojů. Produkovat organický čistý med, prodávat a distribuovat včelí roje, úly a pomůcky. Průkopníkem a protagonistou soukromého sektoru, který se zabývá komerčním včelařením v Nepálu, je Gandaki Bee Concern. Firma byla založena v březnu 1990 s cílem podporovat moderní komerční včelařský program a má důležitou úlohu při propagaci a rozvoji moderního komerčního včelařství v Nepálu. Medy od této firmy najdete v obchodech, a jak si můžete přečíst na etiketě, med je získáván moderní evropskou metodou – tedy vytáčí se v medometu. V Back to Nature jsme strávili krásných sedm dní v džungli plných jógy, treků, seznámení se s novými a zajímavými lidmi a ke konci našeho pobytu jsme viděli i Annapurny.  Na následující dva dny jsme se přesunuli do krásného městečka Pokhara, které leží na břehu jezera Phewa pod Annapurnami. Tady si každý přišel na své – kdo chtěl, využil služeb tetovacího salonu, někdo vyzkoušel paragliding kolem Annapuren, další se nechal převézt přes jezero a vystoupal na horu ke krásné bílé stúpě Míru. Ráno si nenecháváme ujít východ Slunce v Sarangkot (1 560m n. m.), což je malá vesnička a zároveň nejoblíbenější vyhlídka na Annapurny ležící na kopci jen 10km od Pokhary. A vydáváme se zpět do Kathmandú, kde se ještě setkáme s mníšky a Lámy s našeho hostitelského kláštera, nakoupíme dárky domů a ve čtvrtek 1.března dopoledne se se všemi loučíme a jedeme na letiště. Čeká nás let do Istanbulu, kde přespíme a druhý den pokračujeme do Prahy, kde přistaneme v pátek 2.března v podvečer. Byli to krásné téměř tři týdny plné nových zkušeností a zážitků, setkání s milými a zajímavými lidmi. Velký dík patří všem Nepálčanům, které jsme na své cestě potkali za vstřícnost a starostlivost a také našim průvodcům Veronice z https://www.himalife.cz/, Evě a Honzovi.

Kamila Rubešová
členka ČAPIS

Čeština‎EnglishFrançaisDeutschMagyarPolskiEspañol