Včelí jed je nejvíce využíván při bolestech kloubů nebo na otoky. Skvělých účinků bylo dosaženo i u roztroušené sklerózy.

 

„Včelí jed se postupným získáváním vědomostí o jeho účincích stal lékem už v dávných dobách. V lékařství ho používali Egyptané, Řekové, Římané, Indové a Arabové. Z historie je známo, že žihadly si léčili dnu Karel Veliký a Ivan Hrozný. Dlouhodobě je známé úspěšné léčení revmatismu kloubů a svalstva. Nejčastěji se včelí jed používal vbodnutím žihadla (in natura), nejdůvěrněji to znají včelaři při práci se včelami ve včelíně. Dlouhodobými zkušenostmi a pozorováním zdravých včelařů a jejich dožitého věku byl přijat všeobecný názor, že je to i díky včelímu jedu. Pravda, je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že včelaři konzumují podstatně více medu, mateří kašičky, pylu, případně propolisu, čímž se v těle vytvoří tzv. synergický efekt účinku včelích produktů na zdraví, respektive prevenci organismu před nemocemi. O včelařích je známo, že žijí déle a méně trpí dnou a revmatismem.“

 Demeter, Štefan. Apiterapie: léčení včelími produkty. Olomouc: Andrea Lenochová, 2015, str.124, ISBN 978-80-87274-27-9.