Med se používá jednak vnitřně (při zánětech, nachlazení, zeslabené imunitě), ale také je blahodárný při masážích a zábalech. Pro své složení je vynikající potravinou, dokonalým zásobníkem energie, protože se vstřebává přímo do krve. Med má i antiseptické účinky a působí blahodárně na pleť.

 

„Už egyptské rukopisy z roku 2000 př. Kristem připomínají med jako vynikající prostředek na hojení ran a vředů díky jeho antibakteriálním účinkům. Staří Egypané tvrdili, že se v medu nachází látka, která činí člověka krásným a mladým. Jeho léčebné schopnosti uznávali i antičtí Řekové a po nich Římané. I naši předkové se posilovali medovinou a využívali med jako domácí medicínu. Med obsahuje téměř všechny minerály, všechny stopové prvky kromě selenu. Doporučovali ho při onemocnění jater, hlavně při virovém zánětu jater, žlučníkových záchvatech a při poškození tkaniva jater léky. Antiseptický účinek medu se s úspěchem využívá při popáleninách, při vředech a proleženinách, med výborně vstřebává vodu a vyplavuje hnis a cizorodé látky z ran, omezuje růst bakterií, má dezinfekční účinky.“

Demeter, Štefan. Apiterapie: léčení včelími produkty. Olomouc: Andrea Lenochová, 2015, str.9, ISBN 978-80-87274-27-9.